Ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. (Bible, Ř 6,13 E)

Proč zlato vzniká v bolesti?

Bůh nám na naše trápení nedává rychlou odpověď. Pravé hodnoty se utvářejí dlouho a často v bolesti. Ale pod černou barvou vzniká krásná zlatá ozdoba.

„Všechno, co jsme a máme, je milost, nic než nezasloužený projev Boží lásky,“

Když Mojžíš zvedal svou hůl nad vody Rudého moře, vody se rozdělily, takže Boží lid mohl projít suchou nohou na druhý břeh, zato jejich pronásledovatelé se v moři utopili. Tehdy poprvé zaznělo izraelské vyznání víry, které platí stále: „Náš Bůh vysvobozuje.“

Vysvobozuje i dnes? Ano, ale stejně jak pevné jsou Boží sliby, tak je také pravděpodobné, že každé Boží dítě musí procházet zkouškami víry.

Můj manžel Bruno má bulbární ALS, zrádnou nemoc, která jeho i mě zcela vyčerpává. Lidé se mě stále ptají: „Proč právě on? Vždyť organizuje v Rumunsku tolik dobrého!“ My se takto neptáme. Ptáme se třeba: „Jak to, že nám tak bohatě žehnáš, když nám dáváš zdravé děti a vnuky? Proč jsme se nenarodili v Sýrii a proč jsi nás obdaroval krásným bydlením, dobrou prací a dostatečnými příjmy?“ Mnozí toto vše berou z Boží ruky spíše jako samozřejmost a za jeho dobrotu mu ani nepoděkují.

„Všechno, co jsme a máme, je milost, nic než nezasloužený projev Boží lásky,“ říkával často Bruno a říká to dodnes. Život není lízání smetany nebo koncert na přání, to platí i pro život křesťanů. Kdo s tím nesouhlasí, ztratil smysl pro realitu a žije nadějemi, které vedou jen k zoufalství. Ještě nejsme dokonalí, ale , ale tímto údolím musíme projít všichni.

August Hermann Francke, zakladatel sirotčinců v Halle, píše ve svém životopise: „Když jsem sebe a svou práci svěřil Pánu, myslel jsem si, že v nouzi se stačí jen modlit a Pán hned pošle pomoc. Ale musel jsem se naučit, že je často třeba dlouho čekat a modlit se. Pomoc sice přišla, ale ne hned. Ale nikdy nedošlo na poslední kapku oleje a vždy zůstalo trochu mouky.“ (Navazuje na biblický příběh vdovy podle 1. Královské 17). Bůh prověřuje naši víru.

Když anglický král Jiří V. jednou navštívil manufakturu na zpracování porcelánu, ukazovali mu nádobí určené pro Buckinghamský palác. Jedna žena právě malovala vnitřní plochy černou barvou. To ho udivilo, protože nikdo z královského paláce žádný černý porcelán neobjednával. Vysvětlili mu, že pod černou vrstvou je zlato. Když se takto namalované šálky vypálí v peci, všechno černé se spálí a zlato pak na šálcích pevně drží. Kdyby se zlato vystavilo ohni bez ochranné černé vrstvy, přišlo by vniveč.

Kolikrát vidíme jen černo a přitom zapomínáme, že pod ním je podle záměrů našeho nebeského hrnčíře zlato! Díky Božím zkouškám vychází najevo, na čem stojí naše víra. Mnozí z nás známe těžké rány osudu. Známe pocit bezradnosti, strachu a bezmoci, když jsme v situacích, které vypadají bezvýchodně. Když se všechny mosty zhroutí a všechny opory zmizí, jsme do hloubi duše otřeseni a myslíme si, že to už nevydržíme. Uvědomujme si tehdy, že tento vír nás vede k Tomu, který neochvějně stojí ve vlnobití utrpení: Ježíš, moje skála! (Žalm 18,3)

Yvonne Schwengelerová (1946),
vdaná, čtyři dospělé děti,
dlouholetá šéfredaktorka časopisu Ethos.
Článek vznikl asi v roce 2014.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Larry Crabb
Když Boží cesty nedávají smysl
Návrat, běžná cena 249 Kč
Naše sleva: 10 Kč
Vaše cena: 239 Kč

ks

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.