Rodiče a média – Kdo vychovává?

Carole Huberová

Křesťanský filmový kritik Ted Baehr patří k vlivným osobnostem Hollywoodu. Tento šedesátiletý právník, teolog a literární vědec se svými jasnými stanovisky a hodnocením snaží nejen ovlivňovat filmová studia; pomáhá také rodičům v tom, jak svým dětem vštěpovat zodpovědné zacházení s médii. Loni měl v Evropě několik přednášek na toto často podceňované téma.

„Dnes už asi nikdo nepopírá, že média mají na naši dospívající mládež mimořádný vliv,“ řekl Ted Baehr na začátku svého výkladu v Curychu. Ať se jedná o televizi, kino, video nebo internet – zábavní průmysl zaujímá při utváření naší dnešní společnosti ústřední roli. Odráží a formuje naše hodnoty, naše myšlení – celou naši kulturu. Jejich vlivu neuniknou dospělí ani děti.
Ve své knize „The Mediawise Family“ (přibližně: Mediálně moudrá rodina) se Baehr zabývá zejména oblastmi násilí a sexuality. Na mnoha příkladech ukazuje, jak trestné činy mladistvých jsou stále více napodobeniny scén, které viděli ve filmech. Erotické obrázky zase mohou mít za následek závislosti a perverzní návyky.
Avšak hodnoty jsou předávány jednostranně nejen v pornografických a hororových filmech, je třeba zkoumat a vidět, co nesou, i „úplně normální“ pořady a filmy. Podle Dr. Roberta Kubeyho k takto podávaným hodnotám patří:
* Materialismus: Životní postoj, kde peníze, cenné předměty, vysoký příjem, symboly postavení jako auta a značkové oblečení jsou důležitější než cokoli ostatní.

* Instantnost: Na všechno existuje rychlé, okamžité řešení.
* Jen mladí: Hlavně být mladý, dynamický, úspěšný. V důsledku důrazu, který se klade na tyto vlastnosti, ustupují jiné hodnoty, jako životní zkušenosti, do pozadí.

* Aktivismus: Pořád se musí něco dít. Je nežádoucí mít volný, nevyplněný čas. Neustále musí mít před sebou nějakou činnost nebo zábavu.
Násilí je přijatelné.
Náboženství přijatelné není.
Sex stojí za to pouze mimo manželství.

Většina filmů, videoklipů a zábavních pořadů obsahuje skrytě jeden nebo několik těchto postojů. Děti negativně ovlivňují podle toho, do jaké míry jim jsou vystaveny. – Ale záleží také na tom, nakolik dospělí rozumí médiím a způsobu, jak ona fungují a jaký mají vliv.
„Od 16. století se snažíme svým dětem vštípit správný postoj k psanému slovu,“ uvádí Baehr ve své přednášce. Ale dnes jsme už ve 21. století, které je pod vlivem televize, kina, videa a internetu.
„Proto je důležité, abychom svým dětem vštěpovali gramatiku nových, vizuálních médií.“
Jako ředitel televizního centra městské univerzity New Yorku začal Baehr už koncem sedmdesátých let vyučovat téma mediální kompetence. Za léta zpracoval vyzrálý koncept, který dnes používá mnoho rodičů a učitelů.
Podle Baehra patří k fundované mediální kompetenci těchto pět pilířů:

1. Vliv a důsledky

„Napřed musíme pochopit, že média opravdu ovlivňují všechno a všechny,“ tvrdí Baehr a vrací se přitom ke svým úvodním výrokům. Jako důkaz uvádí média: Byly by koncerny ochotny investovat miliony do reklamy, kdyby tím nedosáhly svých cílů?

2. Dítě a jeho chápání

Dále je třeba sledovat, že dítě ve svém vývoji prochází různými fázemi.
U dětí do dvou let existuje jen to, co vidí a co uspokojuje jejich potřeby.
Další skupinu tvoří děti ve věku od dvou do sedmi let, které mají živou představivost a vyznačují se také tím, že často nerozlišují realitu a fantazii.
Sedmi- až jedenáctiletí školáci už rozumí celkovým souvislostem, realita pro ně hraje důležitou roli.
A nakonec mládež ve věku 12-15 let má schopnosti abstraktního myšlení, nedokáže však často ještě realisticky odhadnout důsledky svého jednání.
Toto shrnutí je samozřejmě velmi zjednodušené. Ve své knize Baehr podrobně rozebírá jednotlivé fáze. Zdůrazňuje, že dospívající ve všech těchto stádiích vnímají filmy přes „různé brýle“ a v jiných oblastech života se mohou projevit problémy a strach.
Menší děti reagují spíše na přímé záběry na násilí, jednotlivé prvky napětí zatím nevnímají. Starší děti reagují více na napětí. Například film, kde horor spočívá hlavně v napětí, se pětiletého dítěte dotkne méně než dvanáctiletého děvčete, kterou film traumatizuje.

3. Rozumět médiím

Je třeba, abychom rozuměli, jak média fungují,“ říká Baehr. Kdo tvoří film, reklamu, videoklip? S jakým cílem? Jakými prostředky se snaží tohoto cíle dosáhnout? Kdo určuje, které filmy se budou vysílat, které půjdou do kin?
Je třeba chápat, jak film vzniká, jakými triky se tvoří „nadpřirozené“ jevy a fantastické postavy, jak působí hudba, jakými prostředky se v divákovi vyvolají určité pocity atd.

4. Ptejte se!

Ve své knize mediální expert píše: „Příliš často děti už nejsou zvyklé samy přemýšlet a diskutovat. Spíš chtějí, aby je každou minutu někdo bavil.“ Ale aby se nenechaly pasivně ovlivňovat tím, co předávají média, musí se učit o věcech aktivně přemýšlet a klást otázky.
Odborník na to, jak se vypořádávat s médii povzbuzuje, abychom spolu s dětmi přemýšleli, ještě než film uvidí. Co slibuje jeho název? Bude tam spíš jen uvolněná legrace? Je to pravdivý příběh? Co už o tom vím? Jak asi bude probíhat děj? Je přirozené, když se rodiče pokaždé informují o filmu, než se na něj děti smí dívat. Příkladem je čtrnáctiletá dívka, která chtěla jít do kina na komedii. Otec jí předem dal přečíst recenzi o filmu. Když se dočetla, že v něm nějaký bruslař uřízl ženě hlavu, sama to vzdala a nikam nešla.
Také po filmu by se rodiče měli hodně ptát, a to úměrně věku dětí. Menších dětí se zeptáme, co viděly, co se jim líbilo a proč, případně ve kterém okamžiku cítily strach. Vždycky je zajímavé se bavit o hlavních hrdinech. Kdo jím byl? Proč?
Své místo mají také otázky: Jakou roli hrálo v tomto filmu násilí? Jakou sexualita? Objevují se tam křesťanské nebo náboženské prvky? Jak ve filmu vyznívají? Všechny tyto otázky přispívají k tomu, aby se mladí s obsahem filmu vnitřně vypořádávali.

5. Vztah k Bibli

Celá ta různorodost informací a analýz není nakonec k ničemu, pokud je nesrovnáme a nevyhodnotíme podle nějakého spolehlivého měřítka. Pro přesvědčeného křesťana Baehra je tímto měřítkem jednoznačně Bible.
Podle čeho se poznají falešné peníze? Jen pokud dobře známe pravé bankovky. Jde tedy v první řadě o to, abychom děti seznamovali s biblickou pravdou, podle které budou umět vyhodnotit to, co nese daný film.
Musí vědět, že existuje Stvořitel, který je bezmezně miluje, ale který je také bude volat k zodpovědnosti. V našem materialistickém světě by měly vědět o skutečnostech, jako je věčnost, nebe nebo peklo – a především znát a milovat Ježíše Krista, který nejen zachraňuje, ale dává pravý smysl a cíl života.
Nesčetné množství filmů vyjadřuje pravý opak toho, co Bible. Bible říká, že čarování není něco zajímavého a napínavého, ale je to zlé a zničující. Hrdinou není drzý výrostek, ale ten, kdo se odvážně přiznává k Bohu. Šťastný není člověk egoistický a soběstředný, ale nesobecký a pokorný.
Stejně tak je třeba stavět klíčové otázky filmu do světla Bible. Vzpomeneš si na podobnou situaci v Bibli? Jak by se problém řešil tam? S jakými důsledky? Ale také: Jak by v této situaci jednal Ježíš? Souhlasil by s jednáním filmového hrdiny? Na základě kterého biblického místa si to myslíš? Takové a podobné otázky dospívajícím pomáhají, aby si utvořili názor, uměly ho formulovat a hájit.

Rodiče, obětujte čas!

„Pokud chcete mít děti, které se umí postavit k životu, musíte se jako rodiče angažovat!“ prohlašuje Ted Baehr. Falešná tolerance, kdy děti necháme dělat, co chtějí, je vlastně neláska, nezájem.
Podle amerických výzkumů většina rodičů věnuje pouze dvě minuty tomu, aby se bavili se svými dětmi. Opravdu to není jednoduché, když často oba rodiče pracují a sami jsou vystaveni velkému tlaku, připouští Baehr. „Do čeho tedy investujete své síly a čas?“ ptá se publika. Peníze, kariéra, materiální úspěchy vlastně pominou. „Ale děti mají věčnou duši, proto ten, kdo investuje do následující generace, investuje do věčnosti…“

„A budou učit můj lid rozdílu mezi svatým a nesvatým, budou je seznamovat s rozdílem mezi nečistým a čistým.“
Ezechiel 44,23

Křesťanský filmový kritik Ted Baehr je předseda filmové a televizní komise USA a vydává křesťanský časopis „Movieguide“ (Průvodce filmy [#nebo: Filmový průvodce?] ). V něm hodnotí nejnovější produkce nejen z uměleckého, ale také z křesťanského hlediska. Dále motivuje velké americké mediální producenty, aby točili „budující rodinnou zábavu“. K tomu využívá mimo jiné svých každoročních „Zpráv o zábavním průmyslu“ a v nich se snaží ukazovat, že morálně hodnotné filmy nakonec většinou vydělají nejvíc. Pravidelně také dotuje padesáti tisíci dolary cenu za dobrou filmovou a televizní produkci.