Rozmazlování dětí

Rozmazlování

− je to spolehlivá cesta k tomu, aby dítě nebylo schopné samostatného života.

Výchova je v krizi. Mnoho rodičů je hluboce nejistých a nevědí, jak se mají vůči svým dětem chovat.

Víte, já už na své děti nemám žádný vliv,„ slyší učitelé, kteří si stěžují na špatné chování žáků. Teorie antiautoritativní výchovy, která se ujala v šedesátých letech, ztroskotala. Přesto je dnes běžné, že se děti nechávají, ať si dělají, co chtějí.

Rodiče mají strach, aby své dítě neztraumatizovali, když mu stanoví jasné hranice nebo mu něco zakážou. Zaměstnání zabírá otcům ale i matkám tolik času, že nemají kdy se věnovat dětem. Pak mají nečisté svědomí, hýčkají je a snaží se tento nedostatek kompenzovat hmotnými věcmi. Snad všichni rodiče si přejí, aby jejich děti byly šťastné a vyrostli z nich spokojení dospělí lidé.

Naivně si mnozí myslí, že štěstí závisí na tom, nakolik se nám daří uspokojovat naše přání. Bláhově mají za to, že ideální prostředí, úspěch, krása, inteligence, peníze a vliv přinesou šťastný život.

Do našich dětí se hluboce vrývá to, co si myslíme sami o sobě, co děláme a o co usilujeme. Je cesta, kterou jim takto ukazujeme, opravdu cestou ke štěstí?

Učitelé to budou mít stále těžší, aby dostáli svému poslání. Od žáků nesmí nic vyžadovat, ale mají nést odpovědnost za to, když oni dostávají špatné známky a ve vyšší třídě neprospívají.

Vybráno z Ethosu 2002, č. 4

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.