Citát z Bible:
...Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.
Ř 12,3 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!
Digitální média a jejich nebezpečí, facebook, twitter, kyberšikana, sebevražda Google počítače, televize, šikana
Vychovávat vlastní děti je velká zodpovědnost. Ale pokud jde o vnoučata, která nám jejich rodiče občas půjčí, to už je něco jiného. Tam je naopak dobré si uvědomit, že za děti odpovědnost neneseme. Znamená to, že na ně nemusíme k ničemu nutit, vyčítat jim, být tvrdí ani křičet (to platí i ve vztahu k jejich rodičům.) Naopak si dětí můžeme užívat, když se dívají, jak děda pracuje v dílně, jak babička vaří, dělat s nimi to, co je baví, co mají rádi. Ať mají radost ony i my. Někdy to pro prarodiče může být těžké uvědomit si, že nenesou odpovědnost za výchovu, to už je na jejich rodičích.
Vnoučata jsou ráda, když je někdo poslouchá. Kolikrát toho mají tolik, co by ráda řekla, ale rodiče na ně nemají čas. A tak to může být babička nebo děda, kdo si udělá čas, a dívá se na ně, když volají: „Dědóóó, dívej!“ − třeba když se jim daří udržet rovnováhu při první jízdě na kole nebo nahodit první očka při pletení.
Jedna žena všem svým vnoučatům psala těsně před jejich narozeninami. Tak každé dítě vědělo, že babička na ně nezapomene a že na narozeniny nějaký dárek dostanou, i kdyby to měla být maličkost. Ale o to nejde. Důležité je, aby dítě vědělo: „Nezapomněla na mě!“
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
A když vnoučata přicházejí do puberty a mají svoje problémy, prarodiče se stávají důvěrníky, kterým se svěřují a od koho přijímají životní moudrosti.
Když jsou rodiče v těžké situaci, prarodiče musí především počkat, až se rodiče zeptají. Stojí za to vyčkat, abychom neposkytovali nevyžádané rady. Jestliže se však zeptají: „Jak jste to dělali, když někdo z nás lhal?“ „Taky jsme byli tak nepořádní, líní, taky jsme tak odmlouvali...?“
Pomoc prarodičů bývá zvlášť potřebná v případě, kdy na výchovu dětí zůstane jen jeden z rodičů. Podobně náročná situace nastane, kdy mladí rodiče třeba ještě studují. Ale vždy by se mělo jednat o pomoc, o kterou nás rodiče požádají.
Výchova dětí je záležitost rodičů. Prarodiče mohou pomoci (pokud jsou požádání), ale nemusí se nechat využívat. Mohou říct „Ne“.
Mít děti není vždy pohodlné, stojí to námahu a často je třeba si něco odříct. Prarodiče si svou práci už odvedli a nyní je to na jejich dobrovolnosti.
Ne všichni rodiče mají to štěstí, že se jejich děti vdají šťastně (viz Ezau − 1. Mojžíšova 26,34-35). Přezíravý postoj, znevažující poznámky vytvářejí rodinné bariéry. A může se to týkat i vlastních dětí, nejen snachy či zetě. Zklamání se tak přenáší i na vnoučata, která cítí, že s maminkou či tatínkem něco není v pořádku.
Je tragédií, když například babička vědomě i podvědomě vyjadřuje před vnukem své zklamání, upozorňují ho na nedostatky některého z rodičů nebo když ho dokonce upozorňuji, že je třeba dávat pozor, aby jednou nebyl jako oni. Podlamovat dětem důvěryhodnost nejbližších ochromuje jejich zdravý vývoj, vyrůstají z nich psychicky postižené děti, což se později projeví agresivitou, melancholií nebo apatií k čemukoli. Jestliže se však − byť k tomu dochází vzácně − prarodiče a rodiče usmíří a začnou si jeden druhého vážit, děti mají šanci udělat velký pokrok, pokud ovšem ještě není pozdě.
Lidsky vzato je pochopitelné, že máme různé lidi různě rádi a některé upřednostňujeme. Nejstarší vnuk nebo nejhezčí vnučka to mívají u prarodičů vyhrané, ať jsou jacíkoliv.
Sotva však tušíte, jaké škody to páchá na dětské duši. Děti mají přísný smysl pro spravedlnost a dobře rozpoznají, když jim dědeček nebo babička nějak nadržují. „Babička má děti tety Aničky raději vás,“ řekla mi jednou kamarádka. Pocit křivdy jejích vlastních dětí v nich zůstal na celý život.
Mezi základní povinnosti dědečka a babičky patří spravedlnost v tom, jak vnoučatům projevují lásku, zájem nebo dárky. A týká se to i dědictví. Pokud dítě vidí, že rodiče a prarodiče jsou spravedliví, pak to jeho osobnost posiluje i v mnoha dalších oblastech. Bude to silný člověk.
Pokud si uvědomujete, že s tou spravedlností ve vztahu k dětem máte problém, modlete se za ně, zaměřte se na ně, třeba tím, že je tento víkend navštívíte.
Pro rodiče je těžké unést, když jejich děti nejdou cestou, kterou jim „nalajnovali“. A pro děti je těžké žít s vědomím, že nesplňují očekávání rodičů. Často se stává, že se narodí vnouče a prarodiče v hloubi duše sní, že ono dokáže to, čeho vlastní děti nedokázaly. Takové očekávání dítě zatěžuje dokonce i tehdy, když nezazní nahlas. Ono cítí tlak.
Vyhýbejte se před vnoučaty kritickým poznámkám k tomu, jak to mají doma. Takový tlak vytváří zábrany ve vztahu a mívá opačný efekt. Daleko lepší je udržovat s vnoučaty dobré vztahy, tak vyrostou v silné osobnosti. Buďte jim přitažlivým příkladem v tom, že k nim budete otevření, budete jim dávat najevo, že je máte a budete mít rádi, ať se nakonec v životě rozhodnou jakkoliv.
Dr. Christa-Maria Steinbergová,
podle připravované knihy Fröhlich erziehen?, S.D.G.-Verlag 2021
Zpracováno podle švýcarského časopisu Ethos, 2021/4, str. 52-25, zkráceno
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!