Citát z Bible:
A co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.
2Tm 2,2 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Doporučujeme
Modlete se za
Do jaké budoucnosti investovat?
Představte si Františka, který ve svém domě po rodičích najde na půdě nějakou starou knihu. Knize moc nerozumí, je psaná ještě švabachem (staré německé písmo používané do roku 1945), ale vypadla mu z ní nějak nápadně těžká obálka. V ní je dopis, který píše Františkův dědeček své snaše, tedy Františkově mamince.
František pracně čte starý rukopis a jeho zájem vzroste, když zjistí, že přiložené tenké plátky zlata jsou vlastně pro něho. Dědečkovi je líto, že v poválečných poměrech nemůže být s rodinou a radovat se z nedávno narozeného vnoučka Františka, ale z dopisu čiší láska a to, že na miminko svolává Boží požehnání.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
František dočte, odloží dopis a musí si to všechno srovnat v hlavě. „Tak takový byl můj dědeček! Vždyť já o něm nic nevím! Když jsem se na něho kdysi ptal, odbyli mě, že utekl kamsi do Ameriky, snad Jižní. A on na mě myslel, modlil se za mě, měl mě rád, i když mě asi nikdy neviděl. − Teď už o něm asi nic nezjistím... Kdybych tak věděl, co by mi přál, jaký byl, za co se modlil, když na mě myslel? Můj dědeček! A že to zlato tady zůstalo a nikdo si ho nenechal pro sebe?“
Když nám někdo dokáže, že nás má opravdu nezištně rád, tak nás takový člověk zajímá. Zde to bylo rodinné pouto. Ježíšova láska k nám je ještě větší. Možná si ji neuvědomujeme, dlouhé roky o ní ani nevíme, ale když něco podobného vyplyne napovrch, tak žasneme. Když si uvědomím, jak mě měl Pán Ježíš rád a co všechno mi pořád dává, jak se o mě stará − pak se vděčnost mění v oddanost a v touhu dělat všechno pro něho.
Nevím, jakou budoucnost má pro mě připravenou, možná to bude dobrodružné, někdy v nejistotě, někdy nepříjemné až bolestné, ale Bůh svým oddaným nezůstane nic dlužen a všechno mnohonásobně vynahradí, mnohdy i v materiální oblasti. Především však v tom, že takový život má opravdu smysl, vytváří hodnoty, které obstojí i ve věčnosti. Až se člověk při vzkříšení probudí, nebude stát s prázdnýma rukama, protože oddanost a služba pro Krista na zkoušce neshoří – na rozdíl od bankovních účtů, akademických titulů nebo věhlasu mezi lidmi.
Do jaké budoucnosti chceme investovat svůj život?
Jan Vopalecký, 23. října 2017
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!