Generace zničená pornografií

„Rodiče, kteří jsou celé roky bez práce, postrádájí něco, co by je motivovalo, nemají už ani energii. Mají tolik starostí s vlastními problémy, že se svými silami nestačí na výchovu a péči o děti.“ Přitom i přes nepatrné rodinné příjmy má mnoho dětí ve svém pokoji vlastní televizi – a rodiče jsou rádi, že jim děti dají pokoj.

Šimon se musel se svým nevlastním otcem dívat na filmy s dětskou pornografií. Otčím mu chtěl ukázat, že je „normální“, když děti mají sex s dospělými. Čtyři roky Šimona zneužíval. Když se chlapec dostal do náhradní rodiny, projevily se závažné poruchy, kterých si matka v nové rodině všimla. Teprve podle příznaků a způsobů chování se terapeutka zorientovala, co se vlastně dělo. Šimon o těchto věcech nemluvil. Matka v rodině, kam se dostal, to vysvětluje takto:

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

K. Leman
Když vaše dítě trpí
Návrat, běžná cena 343 Kč
Naše sleva: 14 Kč
Vaše cena: 329 Kč

ks

„Traumatizované děti nikdy nemluví o zneužívání, to jim pachatel dostatečně vštípil. Pláčou tiše, odvykly si křičet.“

Šimonova vlastní matka je alkoholička, zneužívání si nevšimla. Dítě je pachateli takřka vždy vydáno bez možnosti se jakkoli bránit, nemá příbuzné ani kamarády, kterým by se mohlo svěřit. „V takových rodinách zůstávají děti ponechány samy sobě, žijí v jakémsi paralelním světě, málokdy vycházejí z bytu. Když jsou starší, jsou pro ně určující média a přátelé – a také jsou jim příkladem,“ vysvětluje sociální pracovnice Uta Bastingová.

„Kdo vyrostl v rodině bez jakékoliv struktury, nemá žádné vzory, jen deficity. Tyto prázdné prostory dnes zaplňují média. V zařízení pro ženy je místnost s počítači, kde klientky často chatují, některé tak také hledají nového partnera. Řada z nich sní o stabilním vztahu.“

Podle údajů komory psychoterapeutů v Berlíně je 18 procent dospělých psychicky poznamenaných. Každé desáté dítě má psychickou poruchu, kterou je třeba léčit. Stavy strachu, fóbie a poruchy sociálního chování jsou nejčastější diagnózy. Pokud jde o příčiny, v tom si dětští lékaři a psychiatři nejsou jisti. Jakou souvislost má sociální situace dětí a mediální konzum na jejich duši, to je teprve předmětem zkoumání.

Výchova k zacházení s médii v rodinách s nižším vzděláním vlastně neprobíhá. Právě naopak. Sociální pedagog Thomas Ruth v poslední době pozoruje jiný extrém: Při návštěvách doma v rodinách sedí všichni u televize – a na obrazovce běží film nabitý sexuálními scénami. A hledí na to i ti nejmenší v rodině. „Napřed jsme si mysleli, že to je okrajový fenomén, ale vyskytuje se stále víc,“ říká vedoucí pomocné sítě v Essenu.

Teenageři se tématem sexuality zabývají odjakživa. Získávají informace v televizi, z časopisů, z internetu. Ale média to se sexuální osvětou přehánějí. Erotické scény, které se na obrazovce ještě před deseti lety objevovaly až pozdě v noci, se dnes vysílají během odpoledního programu. A na internetu nemá zvědavost mladistvých žádné nepřekonatelné hranice.

Dospělí staví děti před obsah, na který jsou ještě příliš malé a kterému jednak nerozumí a jednak ho nejsou schopné zpracovat. Do jisté míry tomu rodiče sami nerozumí a částečně je jim to jedno.

Děti dnes žijí v nepřirozeně „slepených“ domácnostech. Otec dětí je většinou už dávno pryč, matka má sama co dělat se střídajícími se partnery. Nikdo se nezabývá tím, co potřebují děti.“

„Děti v těchto filmech nevidí žádnou něhu, lásku ani polibky,“ říká Lindloff. Nenaučí se, že sexualita a láska patří k sobě. Předškolní a školní děti považují televizi za realitu; věří, že to, co vidí, je skutečné. Pro ně je pornografie správný život. Jsou přesvědčené, že to tak musí být. I když to bolí.

Šestnáctiletý Malcolm v jednom dokumentu BBC popisuje:

„Kamarádi mě přemluvili, abych se na jeden takový film podíval. Na začátku se mi to, co jsem tam viděl, zdálo zvláštní, ale pak jsem sám začal vyhledávat odkazy na stránky se sexem.“ Dlouhou dobu si jeho maminka nevšimla, čím se její syn nově zabývá. Malcolm s tím vždycky počkal, až všichni v rodině budou spát. Stal se na pornovideu závislým. Denně u něho trávil čtyři až pět hodin. „Když s tím člověk jednou začne, chce pořád víc a víc,“ říká.

Třináctiletá Nikola měla pohlavní styk už se dvěma třicetiletými muži. Své osmileté kamarádce v dopise podrobně popisovala různé sexuální praktiky. Když s ní o tom pracovnice organizace pro práci s mládeží mluvila, Nikola jí na to řekla: „To je přece normální. V televizi ukazují, jak se to dělá, všichni to přece dělají.“

Profesor Jakob Pastötter, předseda německé společnosti pro sociálně vědecký sexuální výzkum, pozoruje, že dospívající dříve nebo později skončí u tvrdé pornografie. „Už jedenáctileté děti klikají na takové stránky, a my jsme zděšeni,“ říká. Filmy se rozesílají jako sportovní cvičení nebo zkoušky odvahy. Přitom platí: Čím tvrdší, tím lepší! Znásilňování, sadistické počínání, dětská pornografie, na internetu nemá stud žádné hranice. A kolikrát nestačí se jen dívat. Pak se jde zkoušet, co se vidí ve filmech.

Média udávají, co si konzumenti mají myslet. Platí to zvlášť v tomto případě: sexualita dostává pro ženy řádově novou hodnotu. Jakob Pastötter vysvětluje proč: „Právě sociálně poškozené ženy prožívají méně uznání. Postrádají stabilní vztahy. Bez vzdělání a bez práce prožívají jen málokdy nějaký úspěch. Ale v sexu mohou být úspěšné.“ Pro řadu matek-samoživitelek jsou intimní kontakty jediné světlé zážitky.

Malcolm závislý na pornografii poznal, že se potřebuje léčit. V rozhovorech s terapeutkou vyjádřil: „Pronikne to do mého ducha a zmocní se ho to.“

Ellen Nieswiodek-Martinová
Převzato z časopisu Ethos 2008/1

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.(1)
 Naštval mě.