Jak získat pozornost?

− aby si mě Bůh všiml

Někdy pozoruji, jako by si mě Bůh vůbec nevšímal. Ne že bych ho moc potřeboval, ale je dobré vědět, že Bůh je na mě straně, že je nablízku. Jak Boha získat? Jak zaujmout jeho pozornost? Bůh jako by byl někde v dálce, jako by snad vůbec ani neexistoval. Co s tím?

Sleduji několik různých reakci:

• Někdo na Boha rezignuje, přestane s ním počítat a začne žít, jako by Bůh nebyl.
• Někdo se celý život hodně snaží, myslí si, že toho už pro Boha moc udělal, obětoval, stane se z něho jakýsi profesionál na život pro Boha. V této své „profesionalitě“ si troufá a skoro nepostřehne, jak na něho číhá hřích, třeba i hrubý hřích. Pak mu propadne a celoživotní úsilí žít s Bohem a pro Boha přijde vniveč.
• Někomu se daří žít s Bohem, člověk prožívá jeho moc a snaží se tento způsob života předat i druhým. U nich však narazí na nechuť, odpor, a pak na základě svých zkušeností, že Bůh je mocný, začne bojovat silou − ale lidskými prostředky. A pak ho už nikdo nebere vážně.

Jak to dělat, abychom získali Boží pozornost? Je to věc jen jeho svrchované milosti, nebo pro to můžeme něco udělat? Odpověď jsem našel ve dvou biblických citátech:

Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! Žalm 51,19
a
Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Žalm 34,19

Chceme-li mít Boží pozornost, potřebujeme zkroušenost. Jak se stát zkroušený?

Někteří křesťané si svým osobním životem s Bohem vybudují charakter skromnosti a závislosti na Bohu, je pro ně jaksi přirozené žít pokorně a skromně − jeden z nich, Andrew Murray napsal knihu Pokora − tajemství a svatosti. Ale to je vcelku vzácné.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

John Blanchard
Poznej skutečného Ježíše
Didasko, běžná cena 220 Kč
Naše sleva: 13 Kč
Vaše cena: 207 Kč

ks

Když však prožijeme zklamání, hluboké zklamání ze sebe sama, stáváme se zkroušení. Je sice škoda, že nás možná zkompromitoval náš hřích, hrubé jednání nebo pýcha, ale díky naší zkroušenosti si nás Bůh všímá. Jako by si nás začal vážit („zkroušeným duchem nepohrdáš“), je nám blízko a může s námi začít konat své dílo a plnit své záměry − i když možná v jiné oblasti a jiným způsobem, než jsme si představovali.

Shrnuji:

Pro Boha se stáváme dobrým nástrojem teprve tehdy, až jsme zkroušení.

Jan Vopalecký, listopad 2019

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(2)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.