Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. (Bible, Ž 24,9 E)

Do srdce vám vedou jen malé dveře

To je obrovská příležitost: Chce přijít slavný král, ale zatím nemůže, protože brány města jsou moc nízké a Král slávy jimi neprojde. Je třeba tu nejvyšší část bran zbourat a průčelí zvednout. Proč vlastně?

Nevím, jestli se něco takového opravdu někdy stalo, ale tato slova mě nenechávají chladným. Bůh chce přijít do mého života, už je na cestě, ale kdo ví, jak to dopadne! Mám malé dveře a není jisté, jestli jimi Bůh projde, jestli se do nich vejde. Co potom?

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

L.Crabb, A. Andrews, D. Hudson
Adamovo mlčení
Návrat, běžná cena 239 Kč
Naše sleva: 17 Kč
Vaše cena: 222 Kč

ks

Při čtení tohoto žalmu mám pocit, jako bychom my lidé pořád žili ve svých zemljankách, norách nebo co to je, kam vede jen malá díra, kudy sotva prolezeme my sami, ale nic velkého se k nám nevejde. Žijeme si svůj malý život s malými dveřmi, nedokážeme si představit, že by k nám mohlo přijít někdy něco velikého.

Ono to může být naším vnímáním. Možná Boha nevnímáme jako dost velkého. Podobně jako když byl Pán Ježíš tady na zemi. Pro tehdejší správce národa a Jeruzaléma byl Pán Ježíš malý, nebylo třeba ho nějak zvlášť vítat, nebylo třeba zvedat nadpraží. Na jednu stranu byl příliš obyčejný, na druhou stranu se zdál nebezpečný, protože přicházel s velkými novotami. Prostě se do jejich tehdejšího Jeruzaléma, do jejich světa nevešel.

Někteří jeho velikost tušili

Nikodémovi byla Ježíšova slova podezřelá, šel se ho osobně zeptat a zřejmě dospěl k tomu, že Pán Ježíš je tak veliký, že stojí za to se za něho postavit i proti celému tehdejšímu parlamentu. Tím zvedl nadpraží svých bran.

Našli se další, kteří byli ochotni své brány zvednout. Ovšem zvednout brány znamená je zbořit, přinejmenším tu horní část. Než začneme něco takového dělat, musíme se přesvědčit, že to bude stát za to. Obyvatelé Tróji svou bránu rozbourali, aby dostali dovnitř domněle zázračného koně. A ten kůň jim pak přinesl zkázu.

Na druhé straně biblické osobnosti jako Petr, Pavel nebo Marie, která pro Ježíše obětovala drahocennou mast, a mnoho jiných − ti všichni poznali, že Ježíš je ten Král slávy, sám Hospodin. Otevřeli svá srdce, rozbourali malý otvůrek do svého života (vylila mast Ježíšovi na hlavu), aby ten velký Bůh mohl vejít dovnitř.

Jestliže totiž poznáme, kdo je to ten Král slávy a jaký je, jestliže zvedneme svá nadpraží a rozboříme svoje dveře kvůli tomu, aby Hospodin mohl dovnitř, tak potom zjistíme, že ten svůj otvůrek nepotřebujeme. Přestane nám na něm záležet, opouštíme všechno, na čem jsme lpěli, všechno, za co jsme se schovávali. Náš dosavadní dvoreček se stane nádvořím, kde přebývá skutečný král.

Není třeba bořit všechno od základu. Nejdůležitější je odstranit to, co je nahoře, to nejvyšší, čeho jsme dosáhli, čeho si nejvíc ceníme. Právě ty naše lidské vrcholy je třeba odstranit, protože ony brání tomu božskému, aby mohlo vstoupit dovnitř k nám.

Co konkrétně?

Co konkrétně může pro mě znamenat zvednout nadpraží svého života, aby mohl vejít Král slávy? To přesně nevím. Potřebujeme určitě citlivost a moudrost, abychom také včas rozpoznali, jestli ten, kdo přichází je skutečně Hospodin, Král slávy, nebo naopak nějaký trojský kůň. A rozpoznali to dřív, než začneme něco bourat.

Kudy se vchází do našeho nitra? Je to naše mysl. Máme ji dost velkou? Nebo naopak zanesenou kdejakou špínou? Vzpomínám si na domácnost, kde měli dlouhou chodbu, možná šest metrů. Zpočátku byla prázdná, ale pokaždé, když potřebovali něco odložit, dali to na chodbu − zavařovací hrnec, prázdné sklenice, krmivo pro psa... Tatínek se vždycky zeptal: „To tady musí zůstat?“ A maminka opáčila: „A kam to mám dát?“ No a pak museli na chodbě kličkovat mezi nejrůznějšími věcmi, které neměli kam dát. Zaneřáděná mysl.

Zvednout svá nadpraží, rozšířit otvůrek, kudy Bůh může vstoupit do nás, se může týkat našich financí, sil, času, priorit.

V čem nám Bůh říká: „Nechej těch malicherností, drobných sporů, povznes se − dám ti víc, že to nebudeš moci pojmout, že budeš muset bourat své brány, aby to k tobě prošlo!“

Možná to jsou naše přízemní starosti, zájmy a obavy, které máme opustit, zbourat, aby Bůh mohl přijít a vnést něco opravdu velkého a cenného, o co nikdy nepřijdeme a co je k blahu všech kolem nás.

Úspěšní lidé umí otevřít dveře. Mají odvahu je i vybourat a zvětšit, pokud tím otevřou prostor něčemu ještě většímu. Jde přece o to, abychom se nechali zaplňovat dobrým. A kdo může být lepší zdroj než Hospodin jako Král slávy a naše důvěra v něho.

Přál bych vám, abyste dokázali říct tuto modlitbu: „Pane Bože, věřím, že jsi velký král, a stojím o to, abys ke mně přišel, i kdybych měl zbořit svou chloubu, svá nadpraží, abys mohl přijít se svým velkým bohatstvím.“

Jan Vopalecký, červenec 2022

Podobné články:

Dokážu i nemožné!

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.