Citát z Bible:
Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Ř 8,28 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Mluvit důrazně s neústupným přístupem dokáže dítě přimět, aby udělalo, co po něm asertivní rodič chce. Tím se však nevytvoří vztah, důvěra. I když to vypadá jako poslušnost, je to vzdor, hněv, nenávist. Někdo změřil, že zlost snižuje inteligenci až o třicet procent. Pro zdravé budování vztahu je potřeba takové situace dostatečně vyvážit vstřícností, oceněním, tím, že dítěti věnujeme pozornost a čas. Teprve taková asertivita, což už spíš asertivita není, vede k rozvoji vztahu a zdárné výchově.
má strach,
nebo chce mít klid,
nebo proto, že rozumí kontextu.
Proto je třeba vysvětlovat kontext, nebezpečí a příčiny − prostě je popisovat.
A nebojte se nechat dítě neposlechnout. Tím se naučí zodpovědnosti, a to je cennější než pouhá poslušnost.
Emočně silnými projevy je možné ovládat i inteligenčně silnějšího člověka. Tyto emoce brání, aby se projevy dostaly až k rozumu, a tak člověk podlehne i nerozumným věcem.
Pokud o někom víme, že má silné emoce, ptejte se ho na ně, i na ty silné. Zdivočelé emoce propouštějí k rozumu jen něco, jen to, o čem si myslí, že mu vrátí bezpečí. Takový člověk nevnímá, že je možná v jiném nebezpečí, než jak mu říkají jeho emoce. Když s ním potom budete o jeho silných emocích mluvit v klidu, uvízne mu toho v rozumu v rozumu více. Ne že bude hned umět své emoce ovládat, ale aspoň tomu nepatrně přispějete. Přinejmenším v daném okamžiku.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Pravidla je třeba nastavovat předem, když je klid, pohoda, ne až je atmosféra vypjatá. Vzpomeňte si na něco, v čem jste měli nedávno konflikt − a zkuste to s dotyčným (možná i vaším dítětem) probrat co nejdřív − v klidu.
S každým člověkem − i dítětem, a to malým a zvlášť dospívajícím − je třeba jednat vždy s úctou, je třeba mu dávat najevo, že si ho vážíte. Totiž: Úcta a důstojnost působí na emoce bezpečně. Stejně tak obecně platí, že pocit bezpečí vzniká blízkostí druhého člověka. Zvlášť když je to někdo, komu je možné důvěřovat. Jeden pedagog (ke své nelibosti) dokonce zjistil, že projevy ADHD u dítěte mizí, když je ve třídě matka.
U dítěte se rozvíjí to, na co zaměříte jeho pozornost. Proto je lepší chválit, ne vyčítat. Rozvíjet lze například tím, že se ho zeptám: „Co uděláš teď? Jak to bude příště?“
Buďte pozitivní. Nezakazujte, ale místo toho říkejte, co má dělat. A pak vysvětlujte, proč se jak dělá a proč se co nesmí.
Při vyučování − ale vůbec při každém rozhovoru − se snažte posluchače (a děti zvlášť) přimět, aby se zapojovali a reagovali. Jednak oni budou rádi, že mohou ukázat, co sami ví a co si myslí, a jednak vy si připíšete cenné body k dobru, když uvidíte, jak lidé na vás reagují. Buď se ukáže, jak jste dobří, nebo objevíte, co změnit, zlepšit.
To všechno silně souvisí s tím, že děti dnes nemají komunikační partnery, všechno se na ně jen chrlí − od rodičů, z počítačů, mobilů, kolektivu. Takovou komunikaci nezralý člověk (dítě obecně, ale i řada dospělých) prostě vypne, nevnímá − a nekomunikuje. Pak se komunikovat nenaučí, neumí to, a i když příležitostně hodně mluví, tak se neumí vyjádřit, neumí to vysvětlit tak, aby tomu druzí rozuměli, natož aby to poslouchali rádi.
(Něco z toho výše napsaného jsem vypozoroval, něco jsem někde asi vyčetl, ale už nevím kde. Asi jsou to známé věci, ale chtěl jsem je tu napsat takhle hezky pohromadě.)
Jan Vopalecký
Související článek: Výchova a fyzické tresty
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!