Citát z Bible:
A jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.
Fp 1,6 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Tato otázka dokáže věřícího člověka rozhodit. Jako by útočila na jeho samotnou podstatu, jako by něco s naší vírou nebylo v pořádku. A my ji přitom pokládáme za samozřejmost, za něco, na čem si zakládáme, a jakmile řekneme, že jsme věřící, pak nepředpokládáme, že naši víru bude někdo zkoumat. Možná se zeptá, do které církve chodíme, co nám naše víra dovoluje, co zakazuje, ale další otázky nejsou vítané.
Novozákonní apoštol Pavel se však tady zastavit nenechal. Sleduje víru těch, kterým nedávno hlásal evangelium a kteří je přijali a uvěřili mu (Jan 1,12). Podívejme se například do sboru v Tesalonice (1Te). Co ho na jejich víře zajímá? Jak ji hodnotí?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Pavel byl mezi nimi jen krátce, ale vzpomíná na to, že jejich víra byla „činná“ (1,3), oceňuje, že se jejich víra rozšířila všude kolem (1,8). Pavel ví, že jsou vystaveni zkouškám, pronásledování, nepřátelským pokusům je od víry odradit, a proto chce jejich víru upevnit (3,2). Má po boku Timotea, svého důležitého pomocníka, ale Pavel ho oželí a posílá do Tesaloniky, aby zjistil, jaká je víra tamějších křesťanů.
Jak byste si počínali na Timoteově místě? Jak byste zkoumali jejich víru? Podle čeho? Kdo z nás by dnes byl ochoten odpovídat na otázky, čemu věříme, jak věříme, čemu už nevěříme, jaký praktický dopad má na nás naše víra, jak se projevila během posledního týdne, co v našem životě změnila...?
Timoteus jejich víru viděl, prozkoumal ji a zhodnotil tak, že z toho Pavel měl radost (3,6-7). Timoteova zpráva o jejich víře byla pro Pavla a celý jeho tým povzbuzením: „Naše práce není marná! Věří! Jejich víra přežila!“ Je to víra akční (v Bibli je popsána jako „činná“, dnes se říká akční). Drží se toho, co jsme jim říkali!
Přitom to nebyla víra dokonalá. Hned v dalším verši Pavel říká, že by tak rád přišel a jejich víře doplnil to, co se jí ještě nedostává. Co to mohlo být? Co mohlo chybět jejich víře?
Nevím, já tomu rozumím tak, že jim nestihl říct všechno během jediného krátkého pobytu, kdy oni uvěřili v Krista jako svého Zachránce a přijali jej do svého života. Představuji si, že potřebovali vysvětlit další principy života v milosti, bez skutků a zásluh, potřebovali uvěřit, že Kristus je v nich, že ho mají nechat ve svém životě pracovat, že se nemusí snažit zasloužit si jeho působení, potřebovali uvěřit, že jsou pod milostí a nemusí se snažit zachovávat zákon, že mají v sobě Ducha svatého a nemusí za něho prosit, ani ho prosit, protože on v nich sám jedná víc, než oni jsou schopni vnímat.
A možná se jejich víře nedostávalo ještě něco víc… Kdoví?
Víra je něco víc, než „vědět“, než „souhlasit“, než „myslet si to taky“. V 1Ts 5,8 Pavel říká, že víra je jako pancíř! Proto musí být víra pevná, neochvějná, i když možná všemu nerozumíme, neumíme všechno vysvětlit, ale víme, že se máme držet Krista jako svého základu – zvlášť když přijdou útoky nepřítele, kdy je potřeba mít na sobě pancíř.
Tak co, budeme to mezi sebou aplikovat? Máme odvahu se jeden druhého ptát: „Jaká je tvoje víra? Čemu věříš? Jak se tvoje víra projevila minulý týden, během posledního měsíce, v nějaké zkoušce?“ A máme odvahu mluvit o své víře, když se nás na ni někdo zeptá? Jak pevný je to pancíř? Co řekneme o své víře? Měli bychom být připraveni o ní mluvit, popsat ji a vysvětlit každému, kdo se na to zeptá (1Pt 3,15).
Jan Vopalecký, srpen 2018
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!