Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. (Bible, Ga 5,25 E)

Pro tebe všechno, Bože!

Ve svém úsilí žít s Bohem tak, aby to stálo za to, opakovaně narážím na několik oblastí. Jednou z nich je sebeovládání.

Když čtu, Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. (Římanům 8,14)
Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. (Galatským 5,25) že se máme nechat vést Duchem, tak se ptám, co mám dělat, jak mě Bůh chce vést. Na jednu stranu mi nechává svobodu, ale na druhou stranu vím, že po mně chce něco, co se týká sebeovládání.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

P. D. Tripp
Nová milost každé ráno
Didasko, běžná cena 450 Kč
Naše sleva: 27 Kč
Vaše cena: 423 Kč

ks

Co všechno můžeme

Zjednoduším to příkladem nějaké nevinné počítačové hry, označím ji třeba T. Je to mezi mnou a Bohem, já jsem sám pro sebe vyrozuměl, že nechce, abych T hrál (u vás je to možná něco jiného.) Jenže já si říkám, že to je neškodná hra, že na tom nejsem závislý, vždyť nehraju víc než tři hry najednou a kolikrát vydržím nehrát i čtrnáct dní.

Pro všechny lidi kolem není T problémem, ale pro mě je to bariéra, kvůli které se v životě s Bohem nedostanu dál. Bůh mi to nevyčítá, jen krčí rameny, jako by říkal: „Tak tady ses zadrhnul.“ Jako Samson, když si nechal ostříhat vlasy, jako Saul, když neposlechl proroka Samuela, jako nikdo nemůže být Ježíšovým učedníkem, pokud nenese svůj kříž (Lukáš 14,27)...

Přestal jsem hrát a chvíli se nic nedělo. Pak jsem se začal vracet k otázce: „Pane, co chceš, abych dělal?“ Dospěl jsem k tomu, že chce mou plnou oddanost: „Pane Bože, věřím ti. Jsem ochoten udělat, co mi řekneš, a jít, kam mě pošleš. Ve všem na tebe spoléhám, jsi mým Pánem a máš plné právo na všechno, co jsem a co mám.“

Jde o moje osobní rozhodnutí

Dokážu říct: „Pro tebe všechno, Bože!“? Jde o rozhodnutí. Bůh si nemusí hned vzít všechno, ale chce, abych mu to dal k dispozici. Chce oddanost. Když se rozhodnu, zpočátku se nemusí dít nic. Ale časem to může znamenat újmu. Například nepochopení, výsměch, moc práce, malé finanční rezervy (ale vždy včas dost na to, co je třeba) − a pořád není zaručeno, že se mé ideály naplní.

A přece to stojí za to! Sám už s tím mám v životě zkušenosti. Vidím to také na křesťanech, kteří dali Bohu všechno − a stálo jim to za to! V některých zemích jsou křesťané donuceni, dotlačeni, aby dali všechno. U nás (zatím) máme svobodu a můžeme se rozhodovat, jestli mu dáme všechno, něco nebo nic.

Nedávno jsem se dostal k jednomu vyprávění o současné církvi v Číně. Třeba vám bude inspirací jako mně...

Jan Vopalecký, listopad 2024

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.