Výrobek, nebo ovoce?

Jaký je rozdíl mezi výrobkem a ovocem? Zavřete se v dílně, chvíli něco vyrábíte, řežete, lepíte − a nakonec je z toho třeba kus nábytku. To je výrobek. Z plastelíny nebo z keramické hlíny vytvarujete jablko a necháte ho vypálit v peci. Máte sice ovoce, ale nedá se jíst!

Skutečné ovoce je něco, co nevyrobíte! Je to živá hmota, která vyrůstá z živého kmene, kořene, potřebuje vodu, teplo, světlo, živiny a je to něco živého. Pokud mám před sebou něco, co ke svému vzniku nepotřebovalo vodu, teplo, světlo, živiny, tak to není ovoce, ale kousek umělé hmoty nebo dřeva − prostě nějaký výrobek! Navíc skutečné ovoce nevznikne během odpoledne, ale trvá to přinejmenším několik měsíců.

Jaký je tedy rozdíl mezi výrobkem a ovocem a proč na tom záleží? Výrobek je výsledek lidské práce, do kterého nevstupuje zdroj života zvenčí, zato ovoce je výsledek životodárného procesu a samo ovoce, například jadérka v sobě nesou další život. Ovoce a výrobek mohou vypadat stejně − ale obojí je svou podstatou jiné.

Vyrábíme výrobky, nebo neseme ovoce?

Jak je to v křesťanském životě? Výrobek bych přirovnal tomu, když něco spontánně uděláme, vyrobíme, ale je to něco, co dokáže udělat vlastně kdokoli. Zato nést duchovní ovoce nedokážeme bez zdroje života, kterým je Ježíš. Bez něho nedokážeme nic, nanejvýš se zmůžeme na nějaké neživé výrobky.

Ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. (Jan 15,3-4)

K tomu, abychom mohli nést ovoce, musíme být naroubováni na Krista, jinak jsme mrtví (Efezským 2,2). Ale i tak se mi zdá, že jako křesťané často žijeme nezávisle na Kristu, zvládáme si všechno sami a naše „výrobky“ nakonec postrádají Boží život, možná mají tvar a barvu ovoce, ale život v tom není.

Nový zákon vyjadřuje, že ovoce je důsledek Božího působení v nás, proto bychom Božímu Duchu měli dávat ve svém životě prostor (Ga 5,22; Ef 5,9; Fp 1,11; Ko 1,6.10; Jk 3,18). Jsou to spíš trvalé charakterové vlastnosti a postoje (láska, vnitřní vyrovnanost, sebeovládání...) než jednotlivé skutky.

Bez spojení s Kristem může člověk sice být charakterní, dělat spoustu dobrých věcí − a je to kvůli společnosti žádoucí, ale Bůh to neocení, pokud člověk není napojen na Krista, bez víry se Bohu líbit nemůže (Žd 11,6). Dobré skutky (Ř 4,2; Ef 4,9) jsou sice hezké výrobky, ale Bůh je bez víry v Krista nepočítá.

Spojení s Kristem podporujeme tím, že do sebe nasáváme jeho obsah, například čteme Bibli, sdělujeme mu, co prožíváme (modlíme se) a jako křesťané mezi sebou komunikujeme. To jsou příklady, jak do nás proudí Kristův život a proměňuje nás. Z toho plynou také dobré skutky, které nám Bůh připravuje (Ef 2,10) a které pro něho mají cenu. Je to život, který možná neumíme přesně popsat; jeho zdrojem je Bůh a k Bohu a jeho slávě také směřuje.

Jan Vopalecký, únor 2024