Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. (Bible, Ř 1,16 E)

Bůh vyžaduje reakci!

Pavel navštěvoval jednotlivá města, byl právě v Řecku a dostal se i do Korintu. Tam si našel práci a přitom každou sobotu chodil přesvědčovat lidi, aby uvěřili v Krista.

Kázat evangelium − pokud se to dělá tak důkladně, jako to dělal Pavel, není jen tak. Znamená to hlásat slovo, které Pavel dostal od Boha (dnes ho máme v Bibli). A Boží slovo je něco naléhavého, vyžaduje reakci. Dá se říct, že je přesvědčoval!

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Paul Washer
Evangelium Ježíše Krista
Didasko, 55.00 Kč

ks

O čem je přesvědčoval? − Nesl jim něco nového, nezvyklého, co od posluchačů vyžadovalo zaujmout postoj! A častokrát změnu postoje! − Bůh většinou nikomu neříká: „Jsi dobrý, nemusíš nic měnit, můžeš žít v klidu…“

Naopak od člověka vyžaduje reakci. A my se buď postavíme proti, nebo mu dáme za pravdu a přidáme se na jeho stranu. Pavlovo přesvědčování v žádném případě neznamenalo, že všechno zůstane jako dosud.

Jeden můj známý − a byla to silná osobnost − říkával: „Polovina lidí mě miluje a polovina lidí mě nenávidí.“ Myslím, že Bůh je na tom podobně a je na nás, na kterou stranu se postavíme. Buď ho do svého života pustíme, on nám všechny naše dosavadní představy a jistoty zboří a postaví nové, které jsou pevnější a čistší, než jsme si dovedli představit, nebo se postavíme proti němu, ze své mysli a ze svého života ho vyženeme – ale přitom nás v hloubi duše bude pronásledovat, že možná měl pravdu. Ale navenek to nebudeme mít odvahu přiznat. Co vlastně ten Bůh chce? Pro co se mám rozhodnout, nebo proti čemu se mám postavit?

Pokud se s podobnou Boží výzvou setkáme,

pak to asi bude chtít, abychom se očistili. Bůh vidí, jací jsme − špinaví, hříšní − a nabízí nám odpuštění. Buď tedy budeme dále žít po svém a maskovat svou špínu, prázdnotu a marnost a plácat se v tom, nebo nabídku očištění přijmeme. Jednoduše tím, že uvěříme, že Kristus tehdy na kříži umřel místo nás.

Možná to vypadá jako hloupost, jako maličkost, ale ta může zásadně změnit náš život. Uvěřit v Krista znamená v našem životě změnu, kterou zatím nedohlédneme. Už v Korintě, ale i v Aténách se tomu tehdy Pavlovi smáli, ale zpráva o Kristu přežila a žije dodnes!

Pokud jsme to už s Bohem zkoušeli

a možná několikrát, přiznávali svoje hříchy, dokonce prožili odpuštění a teď nás mrzí, že jsme do toho znovu spadli, Bůh dává novou šanci. Vždyť Kristus za nás zaplatil a zve nás − hlavně, abychom byli čistí!

Chce Bůh po nás něco, i když s ním jsem v pohodě?

Věřím tomu, že ano. Boží slovo je živé a mluví do naší aktuální situace. Ani my věřící si nemůžeme říct „Dyť já už jsem věřící!“ – To možná ano, ale Bůh nás nenechává na pokoji! Záleží mu na nás a chce, abychom šli dál a nezůstávali na místě. Možná nám připravuje nějaký dobrý čin, který máme udělat, něco nového, nějakou novou službu...

Chce po nás, abychom druhým vysvětlovali, proč jsme věřící, čemu věříme. Možná jako věřící málo zdůrazňujeme, že všichni lidé směřují do pekla! Ne do nebe, ale do pekla! Pokud se někdo má dostat do nebe, potřebuje zachránit − a zachraňuje jedině Kristus!

Evangelium, slovo o kříži je pro někoho bláznovstvím, nesmyslem, slátaninou, která ovšem člověka nenechá v klidu! Pro ty, kdo to nehodí za hlavu, je to cesta k záchraně. Nutí člověka, aby se rozhodl.

Boží slovo odjakživa štěpí společnost na dva tábory: na ty, kdo se rozhodnou, zamilují si ho, a na ty, kdo se nerozhodnou, neudělají nic a jen planě komentují. Ti z toho nemají nic. Bible nás nutí k rozhodnutí pořád, pokaždé, když ho čteme. Buď půjdeme výš, dál, budeme odhalovat, jak je život s Bohem bohatý, nebo si zůstaneme ve své falešné pohodě a pak budeme litovat, „že já jsem se tolik bál!“.

Jan Vopalecký, květen 2019

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(2)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.