Osobní vize, nebo Boží povolání

Osobní příběh

Když jsem jako mladá holka přemýšlela o budoucnosti, měla jsem před očima hlavně boty na vysokých podpatcích, to, jak rychle chodím chodbami velké firmy, sluchátka na uších, jak pořád ode mě někdo něco potřebuje a já chci něco po druhých, prosvětlený obývák s bílou koženou sedačkou a bílé křídlo (klavír) v samostatném hudebním pokoji. Na maturitním vysvědčením jsem měla docela dobré známky. Takže co by to nebylo možné...

Obyčejné všední dny
− to přece nemůže být všechno!

Když jsem se obrátila k Bohu, začaly se tyto mé dětské sny trochu kymácet. Ve sboru a v okruhu svých kamarádů jsem stále víc mluvila o Bohu a zasazovala se o jeho věc − postupně jsem si uvědomovala, že existují cíle, které naplňují člověka daleko víc než kožená sedačka, vysoké podpatky nebo klavír. Při pohledu zpět vidím, že to byly křečovité pokusy vymáčknout z Boha „Boží vůli“ pro svůj život. Ale jednou jsem musela poznat to velké poslání pro svůj život. Nebyly to hromady knih od věhlasných kazatelů, které mi daly světlo v tom, co dál v životě dělat.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

P. D. Tripp
Nebezpečné povolání (Tripp)
Didasko, běžná cena 299 Kč
Naše sleva: 15 Kč
Vaše cena: 284 Kč

ks

Jediné jasné proroctví o mém životě, konkrétně, že mnoho lidí pozná Boha pomocí mých krásných kreslených obrázků, se neukázalo jako příliš pravdivé. Můj návrh řásnění skončil na chodbě u mých rodičů, koláž rozkrájených dýní mají v obýváku na stěně taky moji rodiče. Nakolik vím, nikdo se díky nim ještě neobrátil. Nechodím po chodbách velké firmy, ale jenom u nás doma, jediná sluchátka, která nosím, jsou manželovy AirPods, když ve sklepě suším prádlo. Pokyny rozdávám nanejvýš sama sobě, když mi u toho padají ponožky.

Změna vize

Studijní zahraniční pobyty v Kambodži a Zimbabwe zapříčinily, že jsem své představy hodila přes palubu. Cítila jsem jasné nutkání jít na misii a svýma vnitřníma očima a s plnou oddanosti Pánu jsem se viděla, jak v zemích třetího světa učím němčinu. Někdy se mi to zdálo smysluplnější i duchovnější než život zajištěné úřednice v Německu, o což jsem dosud usilovala.

A teď tady sedím jako máma dvou, za chvíli tří dětí. Neřídím žádnou firmu ani jazykovou školu v jihovýchodní Asii. Každou volnou minutu investuji do budování malé skupiny dětí a do vztahů s ostatními maminkami, hodně času trávím na různých hřištích, s batolaty a v bazarech s oblečením. Že by Bůh zapomněl na velké poslání mého života, nebo ji jen odsunul do pozadí? Nebo jsem to nezvládla, odbočky si nevšimla a životní změnu propásla? A proto jsem zase obyčejný člověk, místo abych byla někde na misii a svého jazykového obdarování využívala na jevišti velkého světa?

Boží povolání

Bible nám dává pohled na „povolání“, který nemá nic společného se zaměřením na sebe (Kde je moje místo? moje povolání? Jak se já dostanu na to správné místo? Jak získá můj život skutečný význam). Povolání jsme všichni křesťané dostali od Boha: nést druhým lidem dobrou zprávu o zachránci Ježíši (Matouš 28,20; Jan 15,16; Lukáš 10,1-2; Jan 20,21; Skutky 1,8 aj.).

Je to vlastně šílené, že právě tato strategie je v Božím plánu, abychom proměňovali svět a tím i sebe. Poslání „Jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce...“ z Matouše 28 platí pro misionáře na plný úvazek stejně jako pro křesťana, který vede běžný život, nebo pro staršího mého sboru. Bůh nás všechny povolává jako „misionáře“ v našem prostředí. „V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane“ (1. Korintským 7,24) a ve své službě ať je zodpovědný Bohu.

Přesto má Bůh pro řadu lidí zvláštní plány. Se Saulem se setkal nezvyklým způsobem, když cestoval do Damašku. Prožil jasné povolání a vizi: „On je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským. Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno.“ (Skutky 9,15-16). Pokud šlo o Petra, Bůh měl pro něho konkrétní poslání: nést evangelium Židům (Galatským 2,7).

Moje maminka začala psát články a knihy, až když jsme my děti chodily do školy, potom také organizovala přednášky a v šedesáti letech začala připravovat podcasty s úspěšnými krátkými křesťanskými zamyšleními.

Pokud vím, tak nikdo z nich neusiloval, aby na tom vydělal, ani nechodil pořád k Bohu s tím, kdy už z toho udělá něco velkého. Jestliže Bůh povolává k něčemu mimořádnému, dá to najevo a otevře příslušné dveře. Na nás ostatních je, abychom své osobní náročné a jedinečné povolání − ať se jedná o všední život ve škole, doma, v práci − dělali jako by to bylo něco mimořádného a byli světlými body pro své okolí.

A přitom byli stále otevření pro jasný Boží hlas, kdyby nás volal k něčemu opravdu jedinečnému jako je zahraniční misie, konkrétní služba pro Boha na plný úvazek − nebo byli užiteční ve svém současném postavení.

A nenechejme se přitom znejistit velkými slovy jako je životní povolání nebo vize.

Jesica Uttenweilerová
r. 1992, vdaná, dvě děti
učitelka němčiny a angličtiny
v současnosti maminka na plný úvazek

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.