Jste duchovně zralí?

Jste duchovně zralí? A záleží na tom?

Pozoruji, že mluvit o duchovní zralosti vyvolává v některých křesťanech paniku. Bojí se, aby se o nich neřeklo, že nejsou dost zralí. A s ještě horšími reakcemi se potkávám, když zmíním křesťanskou dokonalost. Tématu se však nevyhneme. Bible o naší zralosti či dokonalosti (obojí je v původním jazyku vyjádřeno stejným slovem) mluví, a to ve dvojím smyslu:

Dvojí význam naší zralosti

Zaprvé Bůh udělá dokonalým každého, jakmile uvěří v Krista. Takovou moc má záchrana, kterou získáváme vírou v Krista! Tím okamžikem nás Bůh považuje za dost dobré k tomu, abychom mohli žít v nebi, dost dokonalé, aby nám nic nevyčítal. A kdyby s tím někdo začal, tak se můžeme odvolat na Krista, že dokonalí jsme díky němu. S touto dokonalostí už nic nenaděláme, je to Boží věc a my si to máme přivlastnit − uvěřit, že v Božích očích jsme dokonalí. (Žd 10,14) Neboť jedinou obětí učinil navždy doko­nalými ty, kteří jsou posvěcováni. (Židům 10,14)

Zadruhé máme sami usilovat, aby ta naše vnitřní, Bohem darovaná dokonalost byla vidět navenek. Máme o ni usilovat, snažit se, růst tak, abychom byli dokonalými, zralými křesťany (Ko 1,28). ... učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. Koloským 1,28 „Nesme se k dokonalosti“ (Žd 6,1).

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Lud Golz
Povolání k zodpovědné svobodě
Návrat, běžná cena 124 Kč
Naše sleva: 2 Kč
Vaše cena: 122 Kč

ks

Jak se pozná zralost?

Znaky duchovní zralosti nejsnadněji vyvodíme z biblického popisu nezralosti. V podstatě jde o náš charakter.

Duchovně zralý člověk se nehádá, záleží mu na souladu, jednomyslnosti: „Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, svár a rozdělení, zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku?“ (1K 3,3; Ef 4,13). Je-li však třeba, dokáže pokojně vyjádřit nesouhlas. A také neporovnává sebe a druhé − zejména pokud jde o duchovní zralost.

Je stabilní, nemění názory podle toho, co kde slyší: „Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení“ (Ef 4,14). „Nebojí se zlé zprávy; jeho srdce je pevné, doufá v Hospodina..“ (Žalm 112,7)

Vyhýbá se tomu, kde ho ohrožuje hřích. Jen nezralá, zatemněná mysl nerozpozná, co je dobré (Ef 4,17-18).

Dovede ovládat svůj jazyk (Jk 3,2). Neboť všichni často chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo. Jakub 3,2

Má smysl života, cíl, za kterým jde: „Ne že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš ... běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši“ (Fp 3,12-14).

Mluví pravdu, je iniciativní, nebojí se a je ochoten snést i újmu. Důvěřuje, že Bůh je vždy pánem situace a dá nám, co potřebujeme. To jsou znaky životní moudrosti a projevy duchovně zralého člověka.

Vedle mnoha dalších znaků patří k duchovní zralosti také trpělivost a připravenost snášet nepříjemnosti, nemoci, nepřízeň lidí a těžkých životních situací.

Růst ke zralosti

K duchovní zralosti přispíváme tím, když sledujeme Boží principy, jak jsou napsané v Bibli. Jejím pravi­delným čtením, promýš­lením, modlitbou a praktickou aplikací si v různých životních situacích osvojujeme Boží pravdu, která se často liší od toho, co si běžně myslí lidé kolem nás nebo i my sami.

Co duchovní zralost není

Duchovně zralý člověk není fanatik, ale člověk, na kterém je patrná Boží moudrost a požehnání, které se šíří kolem něho!

Není to něco mystického, tajného, naopak je to dostupné pro každého a svým způsobem je to zdarma, stojí to jen sebekázeň a ochotu nechat se Bohem vést.

Duchovní zralost není něco sektářského, co by bylo jen pro nějakou elitu. Není to ani něco, co by svazovalo. Bůh nikoho na své cestě nedrží na řetězu, každý má svobodu kdykoli vystoupit a odejít si svou cestou. Bůh a duchovní zralost nikoho nezotročuje.

Nadstandard: Osobní vztah

Nenápadným znakem duchovní zralosti je osobní touha líbit se Bohu, a třeba o tom ani nemusím mluvit. Jak rozumím Bohu? Slyším ho? Vím, co po mně chce? Poslechnu ho? Nechávám se jím vést?

Nechat se vést Bohem neznamená impulzivní jednání podle momentálního hnutí mysli, jak mě co právě napadne. Bůh vede svým Duchem (Římanům 8,14) nenápadně a ten, kdo čte Bibli a jedná podle ní, se naučí rozumět, co Bůh kdy chce, vnímá, jak konkrétně ho Duch vede.

Má v nás Bůh věrné, poslušné služebníka? Co nám chybí k tomu, abychom jimi byli?

Jan Vopalecký, červen 2023

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.