Pilností si zasloužila lásku

Už ve škole si Silva stojí za svým názorem a má kvůli tomu problémy. Je přesvědčená, že lásku si musí zasloužit tím, že něco dokáže. Ale v roce 2020 si uvědomuje, že existuje někdo, kdo ji miluje, aniž by si to musela zasloužit.

Jako jedináček vyrůstala u Lucernského jezera. Otec byl stavař, matka pracovala v obchodě. Je o dvacet let mladší než její nevlastní sestry z otcovy strany. Jako děvče se brzy naučila stát na vlastních nohou: „Všude mě považovali za brzy vyspělou a velmi sebevědomou,“ poznamenává. Spolužáci s touto její silnou stránkou měli problémy a šikanovali ji.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Wellman, Sam
William Carey
Stefanos, běžná cena 167 Kč
Naše sleva: 3 Kč
Vaše cena: 164 Kč

ks

Veslovat pro své uznání

„To, aby tě někdo miloval, si zasloužíš jenom tehdy, když něco dokážeš a máš dobré výsledky.“ Aby Silva těmto vnitřním nárokům vyhověla, začala ve 12 letech s veslováním. „Veslařský klub to byla moje rodina. Tam jsem dostávala ujištění, uznání,“ vysvětluje dvojnásobná švýcarská mistryně. V sedmnácti končí svou sportovní kariéru, stěhuje se do Bernu a vystuduje pedagogiku pro mateřské školy.

Na škole se dostává do kontaktu s věřící studentkou a její představa o Bohu se začíná drolit: „Boha jsem si vždycky představovala jako dědečka na obláčku, který pečlivě vede knihu o tom, co děláme dobře a špatně,“ říká Silva. Přijme pozvání a chodí na mládežnické bohoslužby − cítí, že Bůh je jiný − osobnější, bližší!

Naslouchat srdci

Jedno kázání na jaře (2008) se jí hluboce dotkne. Vzpomíná: „Během toho, když kazatel mluvil, začala jsem se tiše modlit. Pak jsem v sobě, ve svém srdci slyšela, jak mi Ježíš říká: Pojď za mnou. Bylo mi horko a se slzami jsem odpověděla: Ano, Ježíši, jdu!“ Přemohl mě tím, že mě měl rád. Mladá žena přiznává Ježíši svoje chyby a zve ho do svého života. Později večer se modlí se svou kamarádkou.

Milovaná bez protislužeb

Dosud vedla Silva trochu výstřední životní styl a milovala párty. Říká k tomu: „Ze dne na den to ztratilo svoje kouzlo. Cítila jsem nespoutanou radost ze života, která nijak nesouvisela s okolnostmi. Brzy na to jsem se nechala pokřtít.“

Stejně jako u veslování tak i v církvi nasazuje vysoké tempo. Všude jede na plný plyn, všeho se zúčastňuje až nakonec na tři měsíce končí vyhořením.

V tu dobu čte intenzivně Bibli. Stále více a lépe poznává, že Bůh je jako tatínek, který ji má rád. Pochopí, že Ježíš ji miluje i bez nějaké protislužby, že po ní nevyžaduje, aby se tak vydávala: „Byla jsem zaměřená jenom na výkon a to jsem přenášela i do své víry. Bylo pro mě důležité, když jsem poznala, že jsem se pořád pokoušela plnit očekávání druhých, svoje vlastní přání touhy a sny jsem potlačovala.,“ říká Silva. Učí se našlapovat tišeji. Cílevědomě si dopřává klidné večery a čerpá při malování obrazů. Srdce této ženy bije pro lidi, kteří v životě hledají naději a smysl. Silva absolvuje tříleté biblické studium a pracuje pro „Campus für Christus“. Jejím posláním je to, aby lidem vyprávěla svůj příběh a zkušenosti s Bohem.

Žít láskou

Silva na vlastní kůži cítí, jak Bůh mění život člověka k dobrému: „Vzpomínám si na jednu mladou ženu. Zeptala jsem se jí, jak se jí daří, a ona propukla v pláč. Cítila jsem, že ji mám vzít do náruče a ona začala povídat. Právě se jí zhroutil vztah a ona hodiny bezcílně bloumala městem. Zašla do jednoho kostela a tam úpěla: Bože, jestli existuješ a máš mě rád, tak mi pošli do cesty někoho, kdo mě obejme. Pak jsme spolu zašli na kafe. Na konci našeho rozhovoru přijala do života Ježíše. Jednoduchá otázka změnila život drahocenného člověka. Už jsem to zažila mnohokrát!

Silvana Caspanisová
Převzato se svolením: jesus.ch

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(3)
 Dávám mu za pravdu.(4)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.