Citát z Bible:
Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
Př 31,10 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Vládce celé země dal rychle zavolat Josefa z vězení. Snad on bude umět rozptýlit jeho obavy. Faraonovi se totiž zdálo, že se na jeho zemi řítí nějaká katastrofa, a on nevěděl, co to bude ani co má dělat. Ale doslechl se o Josefovi, že mu jeho „zdání“, tedy sny, bude umět vysvětlit a poradí, co dál.
Josef dostal obrovskou šanci. Mohl se dostat z vězení, kam ho nespravedlivě odsoudili. Zatím ještě netušil, jaké postavení ho čeká. Můžeme říct, že na to byl morálně připraven. Znal Hospodina, respektoval ho, důvěřoval mu a také otevřeně přiznával, že od něho pocházejí faraonovy sny i jeho vlastní moudrost. Možná vás napadne, že Josef svým přiznáním k Hospodinu v Egyptě dost riskoval.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Josef faraonovi sny vysvětlil, upozornil na blížící se dobu hojnosti i na dobu hladomoru a také poradil co dál. Nevím, jak hodnotit Josefova slova: „Ať si farao vyhlédne rozumného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí... a shromažďuje zásoby“ − Byl to pokus o manipulaci a vypočítavost nebo projev moudrosti a úcty?
Nemusel se zmiňovat o nějakém muži, ale stačilo, aby tím pověřil faraona: „Ať faraon nechá shromažďovat...“ − Proč to tak neřekl? Možná chtěl faraona ušetřit starostí − však ať zodpovědností někoho pověří. Nebo tím dával najevo, že na to faraon nestačí, že na to musí být nějaký zvlášť moudrý člověk?
Snad nejvíc na Josefovi tady oceňuji to, že se tam netlačil sám. Neřekl: „Pane faraone, já to klidně zařídím, já se o to postarám.“ Mám za to, že svou skromností si získal pozitivní body, získal si srdce faraona a všech lidí kolem. Dal tím najevo, že rozumí situaci, že je kompetentní, aby Egypt spravoval a zachránil, ale netlačí se do toho. Přiznává, že může existovat někdo vhodnější. Neměl ambice na tuto funkci, ale pokud bude požádán, je ochoten se této práce ujmout.
Právě svou moudrostí (kterou měl od Boha jako dar) spojenou se skromností (což byla jeho osobní ctnost) si získal faraona a teď ho čekala vznešená práce a zodpovědnost.
Během dalšího vývoje situace se projevila ještě jedna úžasná stránka jeho charakteru: Nekradl! Nikdo by si jeho nepoctivosti nevšiml, asi by mu ji nikdo z lidí ani neměl odvahu vyčíst. Měl tolik příležitosti si přilepšit, obohatit se, vlastně faraona a všechny Egypťany okrást − ale on všechno dělal spolehlivě pro faraona. Byl věrný!
Myslím, že bychom dnes ve vládě, ve státních firmách, na úřadech, bankách potřebovali takové charaktery. Nebo na místě, kde právě jsme my. Umíme k tomu, co nám Bůh daroval, připojit své ctnosti? Chci povzbudit sebe i vás, abychom byli jako Josef věrní v tom, k čemu nám Bůh dal moudrost a kam nás postavil. Až On bude potřebovat, zavolá si nás z našeho prostředí. Budeme na to svým charakterem připraveni?
Jan Vopalecký, říjen 2018
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!