Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. (Bible, Ř 13,8 E)

Křesťan a dluhy

V poslední době se setkávám s tím, že mladí i starší lidé mají velké pro­blémy s dluhy, a proto chci k tomuto tématu něco napsat. Především bych před dluhy a půjčováním chtěl důrazně varovat.

Možná se na toto zlo dívám trochu jedno­stranně a pravdě­podobně na­ra­zím u těch, kdo argumentují: „Kdo nedělá dluhy, nemůže zbohatnout.“

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Brian Tome
Pět znaků muže
JUDA, běžná cena 259 Kč
Naše sleva: 5 Kč
Vaše cena: 254 Kč

ks

Dluhy jsou i mezi křesťany tak rozšířené, že mnoho lidí nad Sperguenovým citátem jen nechá­pavě kroutí hlavou:

Bible říká: „Nebuďte nikomu nic dlužni“, což neznamená „Plaťte si řádně své dluhy,“ ale „Nedělejte si žádné dluhy.“ Navíc si myslím, že ti, kdo vědomě překra­čují tento příkaz a nic si z toho nedělají, by se měli vyhnat z církve.

Ch. H. Spurgeon

Sám Spurgeon už jako malý kluk prožil, co to znamená dělat dluhy, a to mu dalo lekci na celý život.

Při psaní tohoto článku nechci vyčítat těm, kdo se do dluhů dostali nemocí nebo byli podve­deni a podobně. Také bych byl opatrný s odsu­zo­vá­ním těch, kdo mají majetek, kterým by své dluhy mohli pokrýt, i když mám pochyb­nosti, zda i tato praxe je pro křesťany skutečně neškodná. Přede­vším chci povzbudit, abychom ve všech oblastech života spoléhali na to, co nám slibuje náš Pán.

Nejčastější příčiny dluhů

1. Chamtivost

Banky a úvěrové instituce to zřejmě dobře vědí, a proto se ohánějí hesly jako „Svěřte nám své starosti o financování.“ − „Pomůžeme vám ihned, diskrétně a bez problémů.“ − „Splňte si své sny!“

Kdo by si však u tak lákavých nabídek vzpo­mněl na novo­zákon­ní: „Nedejte se vést láskou k pe­ně­zům; buďte spo­kojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Židům 13,5)?

Nebo: „Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemů­žeme od­nést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel poku­šení a do mnoha nero­zumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.“ (1. Timoteovi 6,6-9)

2. Druhá příčina dluhů: Malá víra

Bůh nám slibuje, že se nám po­sta­rá o jídlo a oblečení. A dává nám mnohem víc, můžeme mu tedy důvěřovat, že nám dá dost prostředků pro všechno, co potře­bujeme. Proč se za po­třeb­né nemod­líme a nečekáme na jeho pomoc?

Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.

Žalm 37,3-4

Sotva bude někdo, kdo zná Boží slovo, prosit Pána, aby mu dal či si mohl koupit nějaké luxusní zboží. Nikdo, kdo je trochu rozumný, nebude Pána prosit například o luxusní sportovní auto nebo o dovolenou na Havaji. Na druhé straně se lidé ne­ostý­chají nadělat dluhy, aby si mohli do­vo­lit věci, o které by Pána neprosili. Tady něco nesedí!

Třetí příčina dluhů: Nesprávná měřítka

Kdo určuje náš životní standard? Je naším vzorem Pán Ježíš, který žil v chudobě a skromnosti, nebo šilháme po životním stan­dardu lidí kolem nás, jako kdysi Geházi, kterému Boží muž Elíša musel říct:

„Což jsem v duchu nebyl při tom, když se muž obrátil ze svého vozu a šel ti vstříc? Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně?“ (2. Královská 5,26)

Člověk má občas dojem, že křesťané mezi sebou závodí, jaké má kdo auta, domy, zařízení bytu, oblečení nebo kam jezdí na dovolenou. Místo aby si na­vzájem byli příkladem ve střízli­vosti a skromnosti, tak se provokují ve svých nárocích. Kolikrát si půjčují jen proto, aby si splnili nějaké domnělé normy − i mezi křes­ťany. Bible to nazývá jednoznačně: chamtivost.

Časté důsledky dluhů

1. Porušení daného slova a lži

Je to smutné, ale pravdivě: I mezi křesťany zaznívají často sliby, které se pak nedodrží. Člověk se pokouší banku nebo některé věřící uchlácholit nějakými sliby, a tím se automaticky vystavuje nebezpečí, že nebude mluvit pravdu, že bude lhát. Každou lež je většinou třeba podepřít dalšími deseti lžemi, a tak se člověk zamotá do sítě polopravd, neupřímnosti a lží.

Není vzácné, kdy se dluhy řeší dalším zadlu­žováním, a tak člověk podvádí sám sebe.

2. Přesčasy

Mnoho křesťanů obětuje svůj volný čas, který by mohli dát Pánu, práci pro církev nebo rodině, aby pomocí přesčasů nebo práce načerno řešili dluhy. Ochuzují tak svůj duchovní život, často i zdraví a rodinu, které obětují molochovi s ná­zvem chamtivost. S tím často souvisejí slabé nervy, podrážděnost a rodinné problémy.

3. Nedá se s tím přestat

Dluhy jsou závazky, které nás svazují a často zneschopňují, abychom šli tam, kam nás volá Pán. Myslíte, že by Petr, Ondřej, Jakub a Jan spontánně hned šli za Ježíšem, kdyby byli ve svém rybaření zadlužení?

Jestliže chceme ve svém životě prožívat Boží vedení, pak bychom se nikdy neměli nechat spoutat dluhy, ale právě ve finančních věcech být závislí pouze na Pánu.

4. Ztráta duchovní autority

Jak může někdo s duchovní mocí vykládat Boží slovo, když ve vlastním životě porušuje biblické principy a někdy ho dokonce poslouchají lidé, kteří bojují s hořkostí, protože v jejich očích tento bratr svým praktickým životem jen zbožně pod­kopá­vá vlastní věrohodnost?

Může takový bratr mluvit s dobrým svědomím o důvěře, závislosti a následování? Není právě tady příčina, proč se v mnoha sborech káže jen o věcech, které s praktickým životem nemají nic společného?

Co teď?

Kdo se topí v dluzích, měl by se pokusit udělat cokoli, aby se z nich co nejdříve vymanil. Šalo­mouno­vo slovo o ručení určitě platí pro ty, kdo se stali dlužníky:

Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům. Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.

Přísloví 6,4-5

V každém případě by takový člověk měl Pánu Ježíši, ale potom i věřícímu bratrovi, sestře, kterým důvěřuje, otevřeně vyznat svou situaci. Už to je část vy­svo­bo­ze­ní, když svůj hřích vy­známe, a tím své temné tajemství vyne­seme na Boží světlo. A potom mohou spolu na modlitbě hledat, co se dá dělat, aby se dluh vyřešil.

Mělo by také být jasné, že křesťan má vy­rov­nat své dluhy i v případě, kdy o vyrovnání rozhodl soud nebo konkurs. Morální selhání se nedá zahladit rozsudkem soudu. Je to ostuda, když si křesťané myslí, že konkurs je může zachránit před požadavky věřitele. Takové nekřesťanské chování přináší mnoho trápení a hořkosti, dokonce i mezi věřícími.

Přinejmenším by se dlužník měl před Bohem a dotyčnými věřícími pokořit, svůj hřích vyznat a dát najevo, že chce udělat cokoli, aby dluhy snížil a vy­rov­nal. Z jeho životního stylu by mělo být patrné, že žije jen s tím nejnutnějším a všechny ostatní peníze dává na splacení dluhu.

Může křesťan půjčovat peníze?

Množství žalostných zkušeností by křesťana mohlo vést k tomu, aby už nikomu žádné peníze nepůjčoval a od žadatele se odvrátil. Ale Bible říká něco jiného:

Ničema si půjčuje, ale nesplácí. Spravedlivý se slitovává a dává.

Žalm 37,21

Dobře je tomu, kdo se slitovává a půjčuje; své záležitosti spravuje dle práva.

Žalm 112,5

Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.

Matouš 5,42

Určitě bychom neměli peníze půjčovat naslepo, abychom podpořili nějaký nesmyslný nákup, ale pouze v případech opravdové nouze, kterou půjčkou můžeme zmírnit. A pak bychom měli dávat bez toho, že bychom očekávali, že něco dostaneme zpátky:

Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

Lukáš 6,34-36

Takové dávání nesmí ale vést k zahořklosti nebo výčitkám směrem k dlužníkovi. Když dáváme a neočekáváme, že nám to dlužník vrátí, naše srdce by mělo zůstat svobodné.

Ve Starém zákoně existoval předpis, jak se chovat k chudým:

Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří... nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem. Ochotně mu otvírej svou ruku a poskytni mu dosta­tečnou půjčku podle toho, kolik ve svém nedo­stat­ku po­tře­bu­je... Dávej mu štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, po­žehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku.

5. Mojžíšova 15,7-10

Tím spíše bychom my křesťané měli dávat ra­dost­ně. „Vždyť radostného dárce miluje Bůh.“ (2. Korintským 9,7)

Větší bohatství

„Zbožnost, která se spokojí s tím, co má“ ozna­čuje Pavel jako „velké bohatství“ (1. Timoteovi 6,6).

Lidé, kteří se ve všech životních otázkách obracejí na Boha a kteří si svůj vztah s Bohem nedají ničím zastínit, jsou opravdu šťastní. Díky své spoko­jenosti se nene­chávají odvádět zemskými věcmi a jejich ziskem je pak:

• čas pro Pána
• čas pro rodinu a blízké
• čas a síla pro práci pro Pána

Copak může mít Ježíšův následovník z něčeho větší zisk?

Mnozí křesťané duchovně zchudli, stali se z nich žebráci v okamžiku, kdy zbohatli v zem­ských věcech. Rád bych, aby­chom toto své „právo prvoro­zených“ nepromrhali.

Wolfgang Bühne
Převzato z Fest und treu, 1989 č. 3.

Podobné články:

Peníze, zlato a ti, co si hrají na Boha

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(2)
 Dávám mu za pravdu.(3)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.