Obavy při vstupu do nové životní fáze

Znám situace, kdy člověk vykročí do nějaké nové životní fáze, například na studia, do nového zaměstnání nebo udělá krok směrem k novému vztahu, a po chvíli váhá, jestli udělal dobře. Buď se s tím někomu svěří, nebo se s tím vypořadává sám.

Jákob stál na sklonku života před rozhodnutím, zda odejít do Egypta. Na jedné straně ho tam ohromně přitahovalo to, že se setká se svým milovaným synem Josefem, kterého dlouho oplakával jako rozsápaného divokou zvěří. Ale teď se dověděl, že žije a je velmi slavný, navíc ho tam naléhavě zval. Na druhé straně měl v paměti uloženo, jak smutně tam pohořel jeho děd Abraham, věděl, že jeho otci Izákovi Bůh výslovně řekl, aby do Egypta nechodil. − Oba, Abraham i Izák šli do Egypta v době hladu, aby tam snáze přežili. A on Jákob se tam chystá také v době hladu, krutějšího, než za jeho předků. Může tam jít?

Jeho synové příběhy předků nepochybně znali a já si teď zkouším představit, jak napjatě čekají na otcovo rozhodnutí. „Půjdu!“ rozhodl nakonec.

Na hranicích zaslíbené země se zastaví a přináší Bohu oběti. Co myslíte, že jimi chtěl vyjádřit?

Té noci se mu ukazuje Bůh a přináší mu obrovskou úlevu: „Neboj se jít do Egypta, já půjdu s tebou, tam rozmnožím tvé potomstvo, tam se setkáš s Josefem.“

Známe taková ujištění? Čekáme je, když podnikáme kroky nějakým novým směrem? Jak reagujeme, když nám je neschválí?

Stejně jako Jákob musíme často napřed vyjít, udělat první krok ve víře do nejistoty, a teprve potom přichází Boží ujištění. Dokud váháme, jen se rozmýšlíme a neuděláme nějaký krok, Bůh mlčí. Nerozhodné, kteří chtějí všechno dělat na jistotu, Bůh nechává spoléhat na jejich jistoty. Chce, abychom mu důvěřovali, i když nemáme jeho bezprostřední reakci, a vyšli. Však on se ozve včas.

Jan Vopalecky, říjen 2018

Podobné články:

Nemáte svého boha, tak si ho najděte.
Na jistotu, nebo na důvěru
Jak se Jákob dral o požehnání